Jindřich Jašík

Má se slyšením hlasů svoji vlastní zkušenost. V roce 2009 i díky nim skončil na uzavřeném oddělení psychiatrické nemocnice s diagnózou Paranoidní schizofrenie. Navzdory predikcím odborníků o doživotním onemocnění, které je možné pouze kompenzovat léky se rozhodl jít svojí vlastní cestou. Vydal se na životní pouť plnou pokusů a omylů s cílem vrátit se zpátky do normálního života bez pomoci profesionálů, kteří nebyli ochotni respektovat jeho přání, i bez medikace, kterou užívat nechtěl. Rozhodl se spolehnout sám na sebe a zcela nevědecky prosil o pomoc raději někam tam nahoru. Sám sobě i tam nahoru slíbil, že pokud se mu podaří vrátit zpátky do normálního života, pokusí se pomoci i ostatním sepsáním svých zkušeností do knihy. Tento závazek mu po devíti letech, kdy už měl se svojí přítelkyní dvě děti a hlavu plnou jiných starostí připomněli až hlasy v hlavě, které už běžně neslyší. Je s nimi dohodnutý tak, že nepřichází bez pozvání. Když ovšem během týdne přišel o důležitou práci a k tomu pochoval svého milovaného psa, řekl si o jejich pomoc. Jejich sdělení bylo velmi jasné. Už je čas dát se do psaní, pak bude všechno v pořádku. Dal se tedy do psaní a kniha vyšla v roce 2019 pod názvem Cesta ze schizofrenie. Od té doby se také zajímá o otázku duševního zdraví hlouběji, protože si uvědomil, že tam je jeho místo v tomto světě, v tomto životě. Podstoupil roční výcvik v Otevřeném dialogu pod vedením Marka Hopfenbecka a začal pracovat jako Peer v brněnském centru sociální rehabilitace Celsuz. O rok později začal pracovat také v organizaci Zahrada 2000, kde má jako člen multidisciplinárního týmu možnost pracovat formou otevřeného dialogu. Snaží se také přispívat k destigmatizaci lidí s psychiatrickou diagnózou v rámci přednášek a příspěvků do různých periodik.